Jak byl Chroust? na TMOU

9. listopadu 2011 v 16:19 | Dragowlin | 
Ze školy jsem měla schválené vypadnout po třetí hodině, abych to všechno tak pěkně stihla, takže když jsem v poledne doklopýtala domů, zjistila jsem, že jsem ve velmi nepříjemném skluzu. Vyštrachat z temných a zapadlých koutů mého pokoje baterky do nové baterky, buzolu a sbalit si teplé oblečení.
Celý článek


Do Brna jsem dorazila v překvapivém klidu, nervozitou se mi jen dělalo špatně a roztěkané klepání nohou velice rušilo milou paní vedle mne. Byla jsem seznámena s 5. členem týmu - se slečnou T.(po dlouhé době dívka!) Po nákupu v Albertu jsme dělali u H. toasty a kafe. K Vaňkovce na registraci jsme dorazili o čtvrt na pět. Do začátku máme ještě hodinu, tak se půjdem najíst. Těstoviny a nočky zasytily a zahřály. Úkol zní: nalézt zbylé dva členy týmu M. a Ho. Snad je mezi všemi těmi lidmi najdeme. (250 týmů- 1200 lidí plus mínus)

Potkala jsem spoustu známých a i M a Ho. se objevili. Rozbalili jsme na dlažbu deku, vytáhli obálku se zadáním, poschovávali různé věci, co jsme dostali (jakýchsi 9 matiček a velmi dlouhé pravítko). Začala Hymna tmou, do začátku zbývá 3, 2, 1! Dělej! roztrhni tu obálku!

Úvodní šifra se zvířátky byla vyvedeně houkací. Princip obou částí jsme objevili zanedouho, proto získání papírové části dvojky nebyl problém. Tedy nebyl. Byl. Netušili jsme, co v textu je blábol a co je podstatné. Nevěděli jsme, co jsou dva gotické sloupy, ale nakonec jsme to nějak vyšpekulovali a H. pro ni do centra zaběhl. Druh část... Houkání, bučení a jiné zvuky jako nápad skvělý, jen naše nepřesnost v KVÍK místo HÝK nás brzdila a brzdila (přes všechnu pozornost při každém opakování). Proto musíme poděkovat orgům za hýkání v pokročilé části jinak naše kvík by nás nepustilo dál.

Na Svoboďáku jsme vyfasovali druhou část. Jakési dva proužky lesklé stříbrné fólie. Ve výborné náladě jsme rozbili základnu kdesi uprostřed náměstí daleko od ostatních týmů a jejich lamp a laviček. Po vytáhnutí "zrcátek" téměř okamžitě docvaklo či osvítilo, že je musíme položit na vyznačené obloučky. A bude ... se odrážet ... Co? pruhované části? Nene... Světlo! Kdo má baterku? Aaa! tuhle ostrou ne. Nějakou co dohasíná. Hm co teď? Jojo leskne se to... ale co to je? Písmenka? C ... D .. B né 3 ... Po nějaké době jsme dokázali vydívat C E S K A 3.

V naprosto okouzlující náladě plné čokolády a smíchu jsme odcházeli směr 3. šifra. Po zjištění, že v nápovědě je azimut, jsme se vydali přesně opačným směrem. Po přepočítání dívčí částí týmu (nojo mnou :D) jsme usoudili, že jsme blbě. Nakonec jsme stanuli před brněnským krytem. Nikde nikdo. Žádné týmy. Můžem v klídku dovnitř! Kryt je skvělý místo pro bafání lidí, co se opozdili! Že ano H. :P ?
Kaňku jsme se rozhodli řešit v mírném špilberkovském kopci na dece. Šifra krásně vedla od středu přes nápad kružnic, dva typy cákanců až k nápadu otáčení šifrou.

K ledničkové jsme dorazili dříve než plánovaná městská šalintrolejbus (ze které později vystoupilo spoustu týmů) a stihli jsme si vybrat místo opět pod světlem, jen v místech pro pejskaře. Ještě že máme deku. "Hm.. Co to je? Lednička? Co lednička? Magnetky na ledničce! A co to je? Sůl? Podkova? Štěstí a neštěstí!" A jelo to.(Mimochodem - mí známí tady zkejsli asi 12 a půl hodiny...)

U nádherně nasvíceného kostela krásně foukalo a my luštili a luštili. Křížovka, sudoku...a? Zjištění že písmenko je právě jednou v šedém políčku nás zcela svedlo a zašali jsme bloudit. Po frustrujícím druhém odbíjení dvou hodin, co tam jsme se nakonec řešení písmeno ZA objevilo.
Na sportovní trička či dresy bylo moc pozdě a my měli první krizi s únavou. Vůbec to nepasovalo a my jen ospale seděli na kopci kdesi nad Brnem a pili čaj. Až H. napadla správná myšlenka a my se mohli zase popojít o šifru dále.

K sedmé šifře jsme si jako dívčí část týmu rozbalily deku ihned po nalezení vhodného plácku u dětského hřiště. Že kluci ju donesou, takže si chvíli lehnem. Týmy okolo procházely a přáli dobrou noc. Pch! Kluci jdou zpět. A ono nic! Prý ji nemůžou najít. Nojo. Barbaři. Byla o dost dál, než počítali, ale H. mne vytáhl kamsi až nahoru a pak dokonce správným směrem až k hledanému Amfiteátru. Sláva. K našemu překvapení je tady kolem hrozně moc týmů. Co se děje?
Matičky! Konečně. A co těď? T: Hele víte kluci že ten rozdíl těch čísel je pevný a má jen 3 možnosti. 3? A: Zkusíme změřit ten průměr matiček! (vytahujeme pravítko). Hm 40 cm. Takové se nevidí :) 40 cm. Ten průměr byl v mm! Takže je ptřeba i pravítka! A co teď? ... ... ... ... ... 4 a půl hodiny.
Násedoval obří zákys plný kafe, podřimování, šílených blbostí, sojových suků, ale nejvíce hrozného smíchu jednak z vyčerpání jednak z našich blábolů a blbostí. Báječně pomáhala studená cesta, která nutila odsud vypadnout a něco dělat. (jak my chtěli vykopnout tým na lavičce! :D) Tedy lozili jsme po jakýchsi schodech obrů s úchyty, snažili se vylézt na průlezky, s matičkami jsme dělali blbosti :)
Rozhovor osvícení:
Ho: Pučte mi to! Jdu si hrát! Si to na to naskládám a bude. A: Co takto střed? H: Střed? M:To je blbost. Ho: Co těžiště? M: A to jako jak? Si vytáhnu tady moje rezervní váhy a budem měřit. H: Né přiřadíme hmotnost 1 a 2 a 3... A: Co? M: Né. Ho: Prostě to najdi - - puč mi to. Prostě takto: "Prst pod pravítko". A: Jestli to vyjde tak to bude taková kokotina. A: To prostě nemůže vyjít! A: Dyť je to zhulený. Všichni: ŠAK PRÁVĚ!

K osmičce jsme doklopýtali za světla. Do toho krásnýho lesa. Barevně dokonalého podzimního lesa. Naše deka už přestala smrdět a krásně se leželo. Jen na dokonalý princip jsme nepřišli, ale dali to jako "hodně viskózní látku co se bojí čar (na což přišel H.) Cosi nám to hodilo a my vyrazili dál do lesa. Na cestě do kopce mé nohy vypovídaly službu a dívčí část týmu tedy zůstala na dece uvelebená kus před stanovištěm. Návrat s šifrou ostatních byl bleskový. Luštění bylo pohodové, plné smíchu ze kterého bolelo celé tělo a energy drinků. Při našem vítězoslavném odchodu tým opodál: SMS: Po osmi hodinách vzdáváme sedmičku. Čau. :) Tak to my dali po 7. Já: My po 5! Týmová kolegyně T: Po 4,5 ! :D

Naše přání bylo dostat se na 10. Za půlku, přes zákys, přes druhý zákys a zlepšit se. To se povedlo a my 10. šifru jen tak zlehka luštili. Spíše se smáli, že jsme se dostali až sem. Smáli jsme se zrcátkům, kvíkali, a řešili matičky. Výplod 10. šifry: To je množina lidí podle kterých pojmenovali jídlo! Kari! (M. C. Sklodowska)

TMOU13 Se CHROUSTŮM? strašně líbilo. Děkujeme za boží atmosféru a možnost, že jeden z nejmladších týmů mohl dojít tak daleko, vidět krásný podzimní lesy (slyšet střílení zvěře) a tak báječně se bavit.

Ho.+M.+H.+T.+A.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dolly Dolly | 10. listopadu 2011 v 8:44 | Reagovat

Ahoj, velmi mě zaujal tvůj článek o kamarádce se skoliozou, mohla bys napsat, jak se její stav vyvíjel dál? Zajímá mě to, moje sestra má také velkou skoliozu. Dík.

2 hulahi hulahi | Web | 14. listopadu 2011 v 15:22 | Reagovat

Ahoj přidáš mi ozdobu? staší kliknout na ´web´  ptom na darujte ozdobu ..pokud bys chtěla daruji ti taky :)

3 Cheap Nike Shox Cheap Nike Shox | E-mail | Web | 8. prosince 2011 v 1:47 | Reagovat

Furthermore, a new probable antimalarial route that qinghaosu might act directly on protein containing methionine was proposed on the basis of our some experimental results.

4 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 23:52 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama