Listopad 2010

Zámecká zahrada

30. listopadu 2010 v 18:01 | Dragowlin |  Lomografie
Další z lomotek z mého černobílého ročního archivu.

Tehdy na podzim byli listy už popadané, jen holé seřezané stromy. Protože u nás je zahrada tvořena nádržemi z trojzubce, tak pohled přes kanál sestavuje stromy do krásného zátiší. (foceno i tento rok, na barevný film když byli ještě listy barevné, tak čekám, co z toho vyleze :)
Teď ze zámku a zahrady mám nafoceno spostu fotek- krásné stromy, všechno dokonale sinchroní :)
stromy zámek
Jako obvykle nestíhám nic a zas nic :) Když stíhám školu, nestíhám věci doma a kroužky, když naopak, nestíhám školu :) Nevím, co dělám blbě :) Ale do tanečních se prostě chodit chci :D, mít nějaký sport taky, doma pomáhat musím, ať chci, nebo ne:) na školu naprosto kašlat taky nechci... :) Dokonce i tu ZUŠ sem si odpustila kvůli času i finančímu obnosu :(

Portrét Coco Chanel

28. listopadu 2010 v 14:32 | Dragowlin |  Různé techniky
S tématem Portrét umělce jsem zápasila dlouho. Ne a ne něco napadnout. Nechtěla jsem pouze kopii obrázku tužkou. Je to sice obtížné, když je to dobře udělané, tak i pěkné, ale nějaký zvlášť umělecký podtext v tom nevidím.

Coco Chanel určitě nemusím představovat, ale kdyby zbloudilý čtenář nevěděl- Módní návrhářka a zakladatelka impéria Chanel.

Jak už jsem psala, nechtěla jsem pouze kopii portrétu. Já chtěla portrét Coco, jak si ji představuju já, jak by mohla vypadat.

Tentokrát jsem netušila do čeho jdu, práce se vyvíjela až v průběhu. "závěz v pozadí je na vyvážení tmavých tónů, ale hlavně pro mou detailistickou duši :)


Záhadou mi je, když se na ni dívám krátce, letmo, tak se mračí. Ale když se jí člověk dívá do očí- usměje se :)

A3, cca 6 hodin
Coco Chanel portrét

Jak jsem restaurovala knížku

24. listopadu 2010 v 17:09 | Dragowlin |  Různé techniky
Když jsem onehdá kupovala v jednom Antikvariátu 13 knih, byla mezi nimi i knížka velikosti malých akvarelových barev, s deskami žlutými jako přezrálá hruška, bez hřbetu, všude polepená lístečky,jen s chabými zbytky červené barvy po okrajích a celá počmáraná od nějakého dítěte červenou voskovkou. Název "knihy"(svázaných 5 vydání časopisu) je Zdroj :)
Moc jsem si ji oblíbila, protože pohled na svět a jeho zajímavosti z pohledu r.1940 je velmi zajímavý :) Hlavním důvodem koupi, byl ale článek o zlatém řezu, který mě zaujal :) Až doma jsem objevila krásné články o Zrzavém, Trnkovi a dalších výtvarnicích. Článek o sluncích ve vesmíru mě velice potěšil :)
books restauration
Protože se mi rozpadala pod rukama, tak jsem se rozhodla ji opravit. Nejsem žádný restaurátor, tak jsem několik dní projížděla zahraniční i domácí stránky restaurátorů, youtube a různé servery a hledala jakékoliv informace. Youtube miluji, protože jsem se naučila vázat knihu a spoustu dalších vymožeností :) Ale návod, jak opravit pěkně hřbet nikde nebyl. Celý postup jsem si vymyslela sama a tak nevím, jestli by to tak být mělo či ne, ale jedno vím. Kniha je celá, drží a dokonce i pěkná :) PS: Postup není žádné - IZOLEPA, NŮŽKY,... Také zacházení považuji za vraždu :)

Protože každý chce cítit že na něm někomu záleží

21. listopadu 2010 v 18:28 | Dragowlin | 
V poslední době se cítím, jako kdyby by mě život právě obehrál o dvě věže, oba koně i ten pár střelců a jako poslední dámu. A že zbývá jen pár smutných pěšáků. Jako kdyby chtěl abych to vzdala.
Ale já nemůžu, ne nemůžu.
Dnes jsem si konečně vzpoměla na písničku od místní skupiny Press-Kolotoč která přezpívala song od Nickelbacků- Gotta be somebody. Několik dní se mi ta melodie přehrávala v hlavě a já si nedokázala vzpomenout slova. Tak až dneska náhodou mě napadlo to cause nobody...
Jedno z velkých radostí tohoto týdne byla prodloužená v duchu country. To jsem si fakt pěkně užila. Taky jsem dnes vydražila krásný starý foťák LOMO LC-A. Je to to nejpůvodnější lomo, kvůli kterému toto celé začalo. Normálně nový dnes vyráběný stojí kolem osmi a půl tisíce, ale já vydražila starý, funkční, ještě ruský:) za pár kaček.

koně


'Cause nobody wants to be the last one there
'Cause everyone wants to feel like someone cares
Someone to love with my life in their hands
There's gotta be somebody for me like that

'Cause nobody wants to go it on their own
And everyone wants to know they're not alone
Somebody else that feels the same somewhere
There's gotta be somebody for me out there
Protože nikdo nechce být ten poslední
Protože každý chce cítít že na něm někomu záleží
Někým být milován s mým životem ve svých rukou
Tam musí pro mě někdo takový být

Protože nikdo nechce jít sám za sebe
A každý chce vědět že není sám
Někdo jiný to cítí někde stejně
Tam venku pro mě musí někdo být
(nickelback -Gotta be somebody)


Černobílá Lomotka krajiny

15. listopadu 2010 v 18:35 | Dragowlin |  Lomografie
Na tuto fotku jsem se při vyvolávání (stále ten samej černo-bílý film takže 1. vyvolávání) obzvlášť těšila. Na Rusavě, na vykácené mítině byly dva osamocené krásné stromy :) Hnaly se tmavé mraky, takže pěkná(teda alespoň pro mne) scéna, tak proč to nevyfotit že? :D
Při vyvolávání jsme ale zjistili, že ve fotolabu udělali někde soudruzi chybu a fotopapíry byly rok prošlé. To by ani nevadilo, jen se po uschnutí povrch jakokdyby "roztrhal" Ale zase zajímavé efekty to na některých fotkách vytvořilo, takže no problem :D
Musela jsem zalehnout na matrace a léčit mou rýmu, chrblot a teplotu. Jen díky tomu jsem dodělala dalšího medvěda. Tentokrát malého zeleného LISTOVÉHO :) Taky konečně dodělala šperk(odstranit"zirkony" vsadit přírodní české granátky, dodělala restauraci knihy Zdroj(návod i samotnou restauraci mám zdokumentovanou, článek už se píše), podívala se na Pelíšky, naučila se všechny státy Ameriky( A to včetně všech federativních států USA)+ jejich polohu na mapě(zdokonalila jsem to na skoropřesnou mentální mapu USA, kdy všechny státy dokážu správně nakreslit i pojmenovat :D ) Jojo sem magor, ale hodí se to do testů:)
rusava

Praha milovaná pod sněhem

12. listopadu 2010 v 20:45 | Dragowlin |  Různé techniky
Jak jsem tvořila Ilustraci pro mou duši Českou Praze
Když jsem byla v Cambridgi a my měli vymyslet quiz pro ostatní ze třídy o naší zemi nemohla jsem si vzpomenout na nikoho známého. Tedy známého... Vymyslete quiz pro "francouze" kteří nevědí co a kde už vůbec ne - je Mont everest, Praha, Niagarské vodopády... je vážne dřina :)
Samozřejmě že znám spoustu skvělých českých lidí, herců, spisovatelů, hudebníků, malířů, králů, prezidentů, měst...

Ale abych nekřivdila docela. Jeden skvělý angličan, který nám zajišťoval aktivity( asi kolem 21) věděl o Česku všechno, spisovatele, hudebníky. Nejnadšenější byl z Franze Kafky:) S odestupem by šlo říci, že angličané, turci, rusové, brazilci věděli že česko je stát. Že už to není československo... Ale němci, francouzi a italové kdysi slyšeli "Českoslovénsko" a to je prý tam někde v Rusku že? Ironie Evropy.

A takový pocit méněcennosti vztahu čechů k Česku jsem měla i dnes. Tak si pouštím nejkrásnější české písničky, odnesmrtelných autorů.

Taky si musím zapsat místa Čr, Čechy co uznávám, lidi z historie co pro nás hodně udělali...
Musím si je vypsat někde tady na blog, abych vždycky, když mi bude smutno si je pustila a zjistila, že nikdy nebudu chtít být nikým jiným než Češkou.

K obrázku- Praha byla pro mě vždycky plná záhad, tajemství, zákoutí. Tak je tomu i dodnes. Protože jsem z Moravy, do Prahy daleko snad nikdy pro mne nezačne být tou zacpanou ranní špičkou u Václaváku, nebo na jižní spojce. Vždy bude mít to kouzlo :)
Prague Love

K vytváření obrázku mi hrály takové písničky jako:

Stín katedrál
Lásko má já stůňu
Bonsoir Mademoiselle Paris
Já budu chodit po špičkách
Náhrobní kámen
Vzpomínej
Sluneční hrob(spousta lidí, neví jak se jmenuje, ale zná ji jako "ta závěrečná z Pelíšků, co mě vždycky rozbrečí)

Četla jsem si pod nimi rozněžněné komentáře dospělých lidí, kteří vzpomínali na své dětství, na komunismus...

Tak proč, když máme tak úžasné osobnosti se skrýváme? Proč ze sebe vytváříme američany, němce, francouze, když máme vlastní krásnou historii, kulturu, hudbu?

Ano jsem divná, jsem Češka, miluju Českou a slovenskou republiku(nikdy jsem nepochopila, proč úžasní slováci, se svojí krásnou "slovenčinou" nechtěli být snámi) a NESTYDÍM SE ZA TO!

Akvarelový Anděl

6. listopadu 2010 v 20:09 | Dragowlin |  Akvarel
Jak bych měla potěšit radostného člověka plného života? Který miluje anděly?

Nakreslit mu anděla :) A veselého, který ho bude definovat :)

Tak se zrodil nový andílek strážný pro Edíka (žena, aby jste nemysleli že muži začali věřit na anděly:)

Technika jako obvykle tuš a tentokrát v kombinaci s anilinkami(takové pronikavější barvy mají, než mé akvarelky-což byl účel)

Dnes jsme začali konečně stěhovat nějaké pokoje. Třeba na Vánoce dojde i na ten můj :)
Otázka dne? Co si přejete k Vánocům?
Má odpověď: Buď blesk k dianě Mini(bych si přeplatila z brigády) nebo předplatné National Geographic. A potom jen drobnosti od prarodičů a od mé milované, už týden churavé sestřičky Muck*) :P(jak já ji mám ráda :D)

Angel Anděl Orange