Říjen 2010

Stará Praha poslouchá tiku orloje

24. října 2010 v 17:25 | Dragowlin |  Různé techniky
Pověsti Česka mě vždycky uchvacovaly. Jejich tajemná síla mě tentokrát svedla k vytvoření ilustrace k jedné z nejpěknějších z nich - O Staroměstském Orloji.

I stál slepý a chorý, před časem zešedivělý mistr Hanuš sklíčen u svého díla a naslouchal jeho zvuku a myslil na radu a konšely, jak se mu odměnili slepotou, aby se mohli pochlubiti před světem, jak nedbali jeho muk, jeho bolestí a teď i jeho samého.Vtom zvonec se ozval. Venku na orloji kostlivec za něj zatahal, lermo zazvonil, hodinu již již prchající hlásil. Smrt volala. Stroj spustil a již apoštolové jdou.
(Staré pověsti české-Staroměstský orloj)

Staroměstský orloj Hanuš Praha

Tajemný pokoj postavy Nadira

12. října 2010 v 18:26 | Dragowlin |  Různé techniky
Po delší odmlce se opět hlásím!

Kamarád poprosil druhou ilustraci ke svému příběhu. První -tady

Zadání bylo prosté- Strnulý pokoj, přesně předepsané rzestavení věcí, okna atd... a má to být v kláštěře. No poťeš.

Jediný pohled, odkud člověk vidí všechno v pokoji je stěna naproti oltáře. A tak jsem to přesně namalovala. Celý jsem to nejdřív "narýsovala" (jedním malým pravítkem, aby se to celé nerozjíždělo).
a pak začalo dotvořování atmosféry. Hraní si s texturou a materiálem :)
Kamarádovi se to moc líbí, za což jsem velmi ráda :)
cca 3 hodiny práce

pokoj klášter Nadir

V poušti pan tajemný odchází

4. října 2010 v 17:13 | Dragowlin |  Různé techniky
Tato ilustrace vznikla spontálně po přečtení prologu povídky mého kamaráda. Nevim, jak to pokračuje, ale tak moc ta představa chtěla ven, že sem prostě večer skoro se zalepenýma očima sedla ke stolu a dala se do toho.

Doufám, že moc komentáře ten obrázek nepotřebuje...

Jen si říkám, zda si konečně neudělám rubriku Tuš... protože skoro ničim jiným už nedělám :)

"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"
Saint Antoine De Exupéry

Poušť neznámý tajemno


Modré housle Šporclus Paganininus

2. října 2010 v 18:32 | Dragowlin |  Akvarel
Umělecké housle, které nikdo nemá.
Od českého výrobce houslí Jana Špidlena
A jsou modré

Do minulého roku jsme byli na škole "ta nejhorší třída". Nikam jsme nechodili, žádné výlety prostě nic. Ale v kvintě jsme dostali nového třídního. My jsme stále stejně ukecaní jen třídní je normální. A tak tento rok - už jsme se "polepšili" jsme mohli na výchovný koncert pana Šporcla. Já bych tam šla i sama, ale s kamoškama a zadarmo? Těšili jsme se všichni.

Domluvilo se, že si každej načančá jak umí a bude to. Druhý den všichni přišli v sakách a šatech nádhera... :) Ostatní třídy na to hodily bobka, ale i tak to nebylo nic proti ZŠ. Mikiny, tříčtvrťáky... Ohrané- Ómájgot.

Pan Šporcl byl úžasný, přesně jak jsem čekala. Kromě hudby a houslisty mě uchvátily jeho krásné modré housle a jeho kalhoty, na kterých byly vyšitá velká písmena PAGANINI.

Dnes jsem chytila výtvarnou slinu a hodila jsem na papír mou představu jeho houslí.

Hudba je jako moře.
Stojíme na jednom břehu a vidíme daleko, ale druhý břeh spatřit nemůžeme
Henryk Sienkiewicz
Housle Šporcl Paganini Modrá