Pírko duší války

12. března 2010 v 16:38 | Dragowlin |  Různé techniky

Při čtení této básně mě tak nějak divně zamrazilo, že jsem musela něc vytvořit. Ty znaky, které jistě znáte, neberte, jako propagaci, ale jako symbol krutosti a vše okolo války. Nacismus a vše kolem něj je jen bolest a bída. O tomto a o mnohém píše Slajak...
Můžete zkusit spočítat kolik lidských tváří je vkresleno do obrázku...


Holocaust

Neslyším nic, snad jen ticho, všude božský klid.
Hodiny tikají, vlaky tu houkají.
Slyším ticho.
Zvuky v tichu násobenou silou zní,
stovky, už stovky dní.
Výkřiky ruší božský klid.
Božský?
To se nedá říct.
Satani v zeleném pány chcou být,
my nevinní,
chtěli jsme jen žít.
To od ďáblů nemohli jsme chtít.
My chtěli žít, čas šel dál.
A diktátor se pouze smál.
My mřeli, to byl krutý osud náš,
my žít jen chtěli,
prosili jsme Boha,
dál jsme mřeli,
jen satan nás vyslyšel.

Další verše pod perexem

Čas šel dál, my usínali,
my chtěli se probudit, však nešlo to víc,
alespoň máme klid.
Po nás zbyl jen prach a víc nic.
My létali, to byl náš sen,
ale my nesnili, my létali jen.
Padali jsme pak, ne strmě.
Jen jsme se snášeli, lehce jako pírka,
to byla hezká chvilka, ne jak ty předtím,
unášeni jsme byli, závanem lehkým.
Vítr hrál si s námi,
a létali jsme dál,
diktátor se stále smál.

Čas plynul.
My jako poprašek na zem se snesli,
neměli jsme srdcí,
však do srdce každého z nás se obavy vnesly.
Kdo zrovna věčně usíná?
právě teď to jistě pro někoho začíná,
mnoho životů skomírá,
náš nevinný rod stále vymírá.
Však my doufali.
Doufali.
Ale už nebyli zoufalí,
to nebyl úděl náš.
My jen otupěle přihlíželi,
dění kolem nás.


A tak šel čas.
A my nevědouc, nevědomky, nevěděli jsme,
že krev jiných se teď vaří,
že těla jiných se teď pálí,
že krev jiných se teď škvaří.
Jiných?
Ne jiných!
Ti jiní jsou naši bratři, sestry, matky, syni,
kdo zaprodal nás té nacistické svini?
To těžká otázka.

Další prach se snášel k nám,
teď nikdo tady nebyl sám.
Však shledání nebyla veselá,
jak by taky mohla být,
když nikdo tu už neměl cit?
O to postarali se zelení páni dosti,
oni vyřádili se na nás dosytnosti.
Čas plynul, čas šel dál,
diktátor se už nesmál.
Fronta se řítí,
další také,
tak jaké je to Němci, jaké?

Ohně pomalu uhasínaly,
životy Němců skomíraly.
Pomalu konec se blížil jejich,
my začali se radovat,
radost však naše nebyla z konce,
nám nešlo o to válku skoncovat,
my chtěli už spát v klidu,
jak nám mrtvým náleží,
ale stejně už nespatří nás nikdo z živého lidu,
tak co na tom záleží?

Kdysi jako pírka létali jsme,
to byl náš sen,
však my nesnili,
my létali jen.
Teď už nesníme,
jenom ležíme,
v pokojném klidu posmrtném,
jak nám mrtvým náleží.
Bestie už pochcípaly. Tak proč na tom záleží?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vallie Vallie | Web | 12. března 2010 v 17:18 | Reagovat

Nádherá básnička. Smutná, ale nádherná. A ten obrázek? Ten by se mohl opravdu dát k básničce jako ilustrace. Úplně mi to k tomu sedí. A dostali mě ty tváře tam... Napočítala jsem jich 14

2 Dragowlin Dragowlin | Web | 12. března 2010 v 18:54 | Reagovat

I podle mě je báseň úžasná :D To víš Slajak :D A za pochvalu děkuji :D Tváří je něco kolem 30 :D Jsou i ve spodní části vzhůru nohama :D

3 Lucka Lucka | 15. března 2010 v 20:15 | Reagovat

Smutné. Kresba krásná. Těch tváří bych si vůbec nevšimla, kdyby jsi na ně neupozornila.

4 Čokoℓádová žabka Čokoℓádová žabka | Web | 1. dubna 2010 v 16:19 | Reagovat

krásná kresba

5 Velké S, malé "la", velké J a malé "ak" Velké S, malé "la", velké J a malé "ak" | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

No, ta básnička ujde, i když si myslím, že lepší tu byly, jsou, a snad i budou. A pokud jde o obrázek, tak ten je vážně nádhernej... Kdybych nebyl tak unavenej a línej, asi bych začal ty tváře fakt počítat, každopádně - je to krásný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama