Zlatorog a cákání v ledové horské řece

7. února 2010 v 20:48 | Dragowlin |  Nejlepší keše
Už jen název vesničky Kranjska Gora v Julských Alpách přislibuje krásné přírodní scenerie, řeky, skály, horské štíty a přírodu. A taky že jo.



Známí ze Slovinska, které známe asi 15 let, mají krásný apartmán s výhledem na řeku. Proto jsme se rozhodli, že by bylo pěkné strávit jarní prázdniny zrovna zde. Snowboardy, přilby, tašky s oblečením a jídlem byly naházeny do auta a mohlo se jet. 8 hodinová cesta se dá zpříjemnit ledasčím, ale podle mého názoru je nejlepší kniha(u mě nic nového pod sluncem). Takže jsem se pohodlně uvelebila na sedadle a v ruce knihu Egypťana Sinuheta od Waltariho.
840 stran mi nejspíš vystačí na tam i zpět.

Kdysi byl Krajnska Gora taková "horní-dolní", ale bohatí Rakušané, Slovinci a Italové sem přitáhli peníze, takže krásné sjezdovky obklopují celé údolí. Ani ne kilometr po proudu řeky se může člověk dostat až k půvabným horským jezírkům a mělčinám tvořenými průzračnou a ledově krásnou vodou.U nich stojí velká socha kozoroha odlitého do kovu. Pro štěstí se vždy návštěvníci jezírek sedají na něj držíc se za jeho rohy, takže jsou krásně vyleštěné a celé zlaté. (poz. Slovinsky je kozoroh Zlatorog)

Tady někde byla uložena jedna ze tří kešek v údolí. Jednoduchá nápověda - pod kořeny stromů a nenáročně vypadající vytisklá mapa - vypadalo to nadějně.

Možná to tak vypadalo, ale nebylo. Na ortofotomapě, do které byly fotky pořizovány v létě, kdy řeka je jen přece umírněnější a zelenaly se břehy trávou- to vše vypadalo velice hezky. Ve skutečnosti všude ležel metr sněhu a řeka byla rozvodněná z přísunu vody, ledu a sněhu.

Dostat se dvěstěpadesát metrů od parkoviště po břehu řeky byl nadlidský výkon. Někde vrstva sněhu klesla na čtvrt metru a to už se vydržet docela dalo J. Když jsme se přiblížili k místu uložení, tak nás řeka převezla- úsek byl celý pod vodou. A tak jsme skákali jak zdejší kamzíci z kamene na kámen)sem tam noha ujela :D) až jsme se dostali před skrýš. Asi metr a půl rozestup ledové vody cca půl metru hluboké. Chtělo to pořádný klacek. Zase jsem odskákala na břeh pro nějakou větev. Ale ani větev nepomohla, tak jsme to zkusili ze břehu- nějaké stopy tam byly, ale vedly úplně všudy, takže žádná geodálnice ve sněhu se nekonala, protože poslední n nálezci keše tady byli naposledy před velkým sněžením, takže nic :)

I když jsme kešku nenašli, tak to nevadí- fotky pořízené odtud jsou z jak jiného světa. I na LOMO jsem fotila a film vyfotila, takže až našetřím na vyvolání druhého filmu, tak potom vyberu pěkné fotky a dám je sem( městský fotograf je vyděrač, stojí to hrozné peníze, ale zato fotí foťáček krásně)

Pro ty co se ptali: Dianu jsem kupovala na veletrhu, ale ani o žádné prodejně v Praze nevím...
Film používám speciální více citlivý- lomofilm 400.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama