Leden 2010

Když racek dělá chro chro...

19. ledna 2010 v 20:52 | Dragowlin |  Fotografie
No ano...přiznávám se- opustila mne můza. Tak alespoň vyhrabávám fotky z léta, na které se eště nedostalo a při kterých si krásně zavzpomínám :D

Tato je z Saint-Mala. Krásné to město, které lehlo, za druhé světové, popelem. Ale bylo před 40 lety obnoveno v původním stylu, ze stejných kamenů se stejnými materiály. A i přes svou novotu má město patinu, jak ze 16 století, protože sůl, vítr, různé lišejníky a plísně vytvořili krásnou patinu.

Na městských hradbách směrem k moři se promenádoval racek. Krásné žlutooranžové nožky se vyjímaly na šedém kamenném podkladu a tak jsem vylezla na římsu, klekla jsem si (cca půl metr širokou- pode mnou moře a vyfotila ho)prostě musel být můj :D

Písnička je z dobytí ráje od užasné chórické skupiny Vangelis(tento styl hudby miluju po rodičích)- Jako malá jsem ten film viděla a na tato písnička mě neuvěřitelně dojala. I dnes se tak stává:) Připomíná mi moře, svobodu, naději a neprozkoumané světy ve vesmíru :)


Tajemství odrazů barev

18. ledna 2010 v 16:50 | Dragowlin |  Tužka
Tajemství číhá všude. A co teprve v temných koutech katedrály? Pokusila jsem se zachytit barevnost krásných vitrážových oken v ponurém šedém světě...

Jde se zamilovat do filmu? Z Avatara mám jen ty nejlepší zážitky. Fotili jsme, jako blázni s holkama, na půlky, ve světle v naprosté tmě, v autobuse, před kinem, popcorn, v samoobsluze- všude. Už mi zbývá poslední fotka na film potom už jen vyvolání u fotografa(barevné vyvolávat doma neumíme)





Vánoční mráz kreslící po oknech

17. ledna 2010 v 19:32 | Dragowlin |  Fotografie
Okouzlena z denešního dne a příjemně překvapena z obšťastníku jsem opět zabloudila do administrace blogu. Fotka, kterou mohu konečně uveřejnit i tady je mou krásnou vzpomínkou na zasněžený, křížem krážem ledem a mrazem prolezlý Hostýn...



Lomím, zalomuju - a stále nic

14. ledna 2010 v 20:00 | Dragowlin |  Lomografie
Pololetí mne dohnalo. A to fakticky. Dva až tři pololetky+ nějaké ty normální testíky denně mne zaměstnává natolik, že večer ulehám naprosto vyřízená v osm do postele se s nahou vzít si alespoň nějakou tu učebnici, ale hlava to už nebere. Ráno se samozřejmě vzbudím pozdě a zjišťuji, že dané hodiny, ve kterých píšeme testy, jsou dopoledne nejlépe první dvě hodiny (po sobě...)

Díky kamarádkám jsem už v pohodě, ale po městě(jedna tetka (drbna) říkala...) se šíří zpráva, že nejsem jediná. Ne že by mě to těšilo, ale začínala jsem mít pocit, že jsem si to celé vymyslela...

V sobotu jsem se byla projít po městě a fotit. V parku se připravoval posilvestrovský ohňostroj a reproduktory zněly- a pořádně. Docela nezvyk stát jindy tichém parku u nádrže, když hraje Madonna :) Mám zatím nafoceno kolem 31 fotek, tak třeba něco dofotím a nechám vyvolat film. První bude pokusný(o silvestru jsem v zápalu nafotila na 1 políčko tak 7 scén(ohňostoj) abych vyzkoušela dopříště co to umí. Tak sjem zvědavá :D

Jinak děda přitáhl k nám takovou lampu na diapozityvy a samotné fotky- diáky. Sám kdysi nadšeně fotil na Zenit(děsně těžkej). Dopříště si koupím černobílý film a budem vyvolávat (děda to všechno umí :) moc se těším :D A je celej nadšenej, že budu taky :)

Fotka mého dědy, foceno kdysi v dubrovníku. Netuším, proč je to vyfocené červeně, vím jen, že redscale jde vytvořit obrácením filmu a přetáčení v opačném směru(složité, pracné, ale červené) :) Je to vytáhnuto scenerem z malého čtverečku diapozitvního filmu :)(smekám před naším scenerem, jen že ten jediný kousek bral 36 minut a 53 sekund :)


Myška sama na lavičce

10. ledna 2010 v 19:05 | Dragowlin |  Akvarel
Musela jsem se nějak zabavit, abych se z toho nezcvokla. Pocit osamělosti má jednou za čas každý, ale teď ho nějak víc vnímám. Doufám, že i přes to vše sem budu příští týden vkládat další výtvory.

PS: Opět jsem se vydala na pouť všemi 12 knihami Sinuheta(když jsem je minule četla bylo to ze začátku s donucením. Jakmile sjem dočetla 815. stranu uvědomila jsme si, že jsem tu knihu začala mít moc ráda :) )


Chtěl mě znásilnit

10. ledna 2010 v 16:21 | Dragowlin | 
Když má člověk pocit, že vše mu v životě vychází, daří se a štěstí se k němu přiklonilo
-osud to tak nenechá a vrátí mu to.

Když se člověk raduje, směje se s kamarádkami, někoho miluje
-osud to tak nenechá a vrátí mu to.

V posledních pár dnech je pěkná zima. Sněží, duje silný severní vítr, a člověk si připadá, že by potřeboval sněžnice a horký čaj. Po boku mám kamarádku, chodíme po obchodech, abychom se zahřály, vyrážíme do knihovny a do mléčného baru.
Budou tři a kamarádce za chvíli pojede autobus, odchází a já pospíchám promrzlá domů. Těžká litrová láhev s mlékem studí v dlaních, ale do aktovky se už nevejde- Sinuhet a Malý princ zabrají místo.

V trafice se dívám po National Geographic, ale ještě ho nemají. Přecházím, jako posledních 14 let hlavní třídu, přechod a odbočuji směrem do naší ulice. Jako obvykle, tady, mezi vysokými panelovými domy v úzké ulici duje silnější vítr a tak se dívám do země a přeju si, abych už byla doma. Za sebou slyším kroky, ale kdyby se člověk u nás měl otáčet vždy, když za ním někdo je, tak by měl krk pernamentně vykroucený. Jdu dál.

Najednou někdo neznámý mě drapne kolem pasu. Myslím , že je to spolužák- tohle nám ve škole dělají pořád, ale během vteřiny zjišťuji, že to spolužák skutečně není. Začne mi sahat všude, kam by normální holka nechtěla, aby sahal. Snažím se vykroutit. Ale je seilnější a hlavně vyšší, než já. Zvedne mě pár čísel nad zem. Podaří se mi pootočit a vidím člověka, kolem 20, v kapuci, že mu nejde vidět do obličeje. Natáhnu pravou ruku a udeřím ho do nosu a drápnu do očí. Pustí mě.

Padám na chodník do sněhu, během toho se udeřím do zad. Levou rukou, ve které držím mlíko, ho pořádně uhodím do nohy.

Najednou se otočí a běží pryč, na rohu ulice zpomalí, když vid, že ležím naprosto bez sil ve sněhu, a za roh už jde volným krokem.
Když se, jako ve snu doploužím domů, myslím, že to byl jen sen. Nebyl.

Policie měla co dělat, aby k našemu domu vůbec dojela a z návalů sněhu jsme se málem nedostali. Vživotě nezapomenu slova: "Tady kompas 250 a krátel 625 ozvěte se!"


Celý víkend ležím a přemýšlím, lexaurin tlumí vše okolo, ale kdykoliv zavřu oči vidím to. Z pohledu někde nad námi vidím zaněženou ulici a mě, jak ležím ve sněhu na zemi.
Netuším, jak budu chodit do školy. Stále se otáčím a bojím se, že znovu přijde.


Promiňte, všechny objednané kofoláčky udělám, ale neměla jsem síly cokoliv dělat.
A promiňte za chyby v článku, ale nemám síly je opravovat.


Obraz jsem pojmenovala naděje.

Sýrový měsíc a myška

7. ledna 2010 v 18:52 | Dragowlin |  Akvarel
Stále častěji v poslední době uvažuji nad tím, že si namaluji andělské karty. Každý člověk je schopen ty karty namalovat. Jsou tam přísná kritéria, co má být vyobrazeno a co ne. Ale každý vidí realitu i různé věci jinak, tak každé karty jsou originál. Jak už mám napsané v profilu v boha sice nevěřím, ale v Anděly ano. A andělské karty bývají mnohdy krásně namalované a povzbuzující věty potěší. Nebo taky karty Lenormand, které až tak pozitivní nejsou, ale dají se vykládat mnohými způsoby a mají větší možnost ztvárnění. Jelikož je karet hodně(ve některých balíčcích i 60), tak to bude zdlouhavé, ale vlastní karty jsou nejlepší.

Namalovaná myška(od včerejška jménem Konvalinka) vyplnila včerejší chvíli mezi učením a spánkem. I přes pokažené redispero se mi podařilo dokončit tuší linky(se mi čát tuše, jako by vylila z redispera...) a obrázek zapaspartovat. (to je to barevné v pozadí, ve skutečnosti je to barevný papír, jako podklad).

Myška si užívá spánku na velikém měsíci s kaňony v podobě sýru ementálu(myslím, že sen každé myši :D)

Člověk okamžitě pozná, kdo je na cestě svého osobního příběhu- už podle úsměvu a chování rozpozná, zda člověk dělá věci s láskou.
Alchymista


Možná napíšeme knihu a Konvalinka

6. ledna 2010 v 21:34 | Dragowlin | 
" Prý seš pěknej matla" To byla první věta po probuzení, co mě napadla. Je z Anděla Páně a na dnešek se docela hodila. Měly být testy, a taky byly. Je to už za mnou, takže se trápit nemusím, ale jinak dnešek, den tříkrálový(nejspíš si skočím do knihovny pro Shakespeara, tuto "pohádku" jsem ještě nečetla) se vydařil nad očekávání dobře.

V hodině matematiky, kdy jsme měla v uších mp3, pod sešitem knihu Alchymista, a v sešitu místo výpočtů čmáranice jsem přemýšlela o mém nejlepším kamarádovi a o jeho snu- stát se spisovatelem. Že bych ho dokopala, aby něco zas sepsal a že bych mu mohla k tomu ilustrovat?.

Po icq jsme se dohodli, že by to možné bylo (nikdy jsme se neviděli) :D
Mělo by to být o myši (ano té, co se objevuje na spoustě mých kreseb) jménem Konvalinka. Tak třeba něco vytvoříme, budeme slavní a konečně se setkáme. Haha... :)


Pro Sonuss: Geocaching na slovensku je , stejně, jak v česku velmi oblíbený. Máte i své stránky www.geocaching.sk

K fotografii: Okouzlující dům na malém náměstíčku v Quimperu. Bretaň je živoucí zahrada- všude kytky a překrásné, i několikametrové hortenzie :)


Když je člověk mladý, tak ví, jaký je jeho životní příběh. Postupem času, ale sám sebe přesvědčuje, že dosáhnout ho je nemožné.
Alchymista




Nejmodřejší dveře

5. ledna 2010 v 20:08 | Dragowlin |  Fotografie
Fotku jsem pořídila, jak jinak než v létě ve Francii. Dveře svítily do ulice, jak maják v bouři. Jsem u nich stála, jak opařená. Začala jsem fotit, tk, že jsem ztratila z dohledu skupinku :)
Škoda, že jich nemám víc( taťka je v úsporné chvíli- není místo!) vymazal... Hrozně se mi líbila výstuž(nebo spíš sem-tam drát). V pootevřených dveřích byla skupinka starších pánů mastící karty :)

Zítra to bude zátah. Slohovka z něminy(snažila sjem se něco vydujmat, ale moc mi to nejde- je vytvořen pro všechyn případy tahák). Pak slovíčka z Ajiny, test z chemie z Ligandů, prezentace z Fyziky(motory, ale člověk, který chce dvojku musí, ať chce, nebo ne...) a pak ještě půjdu pro mlíko( na náměstí je automat se skvělým čerstvým mlékem- včera jsem poprvé v životě měla uplně nefalšovanou, nekonzervovanou, čistě přírodní smetanu- Mňam! :)

A taky musím poděkovat Sonuss za jejich neuvěřitelných 14 komentářů. Každý komentář mě potěší a v takovém množství je to naprosto skvělé :)

zavináč Sonuss psát umím :), když člověk napíše na internet e-mail se zavináčem, tak spamerům stačí nakliknout alt+V a mají e-mailů ke spamů mraky. A já spamy dostávat nechci, takže to vypisuji slovně (má se to tak dělat) :)
Jo ještě k té písničce v menu: 1. Je Adiesmus od Enyi(Enya), 2. Galway Girl- z PS: Miluji tě

Mějte se všichni krásně a zítra si užijte Tři krále! :)


Tango a vášeň

4. ledna 2010 v 19:32 | Dragowlin |  Akvarel
Jak jsem si slíbila, tak jsem protentokrát namalovala Tango. I když jsem doufala, že šaty budou červené(třeba na ně někdy dojde :) ) tak sou svítivě oranžové. Mladý pár se do toho pořádně obul a roztančil celý parket :) Vlečka (netuším, jakse tomu říká) krásně víří okolo :)

Jinak, nám opět nastal čas školy, učení, raního vstávání a nepozorného mžourání na trám( ten trám v mém případě- když on je tak zajímavý, jak na něm poletuje proti oknu ten stoletý prach- nám totiž uklízečky nedolezou, a s úklidem se nikdo moc nepřetrhne...

PS: Pro Barunku- jsem od Zlína, původem z Olomóca :)
PPS: Podvodní svět i oheň jsou skvělé nápady díky:)
PPPS: Když budete mít nějaký nápad napište(nebo dotaz na mě? :)
PPPPS: Nejsem si jistá, kolik těch P tam můžu napsat ...
PPPPPS: Přeji hezký den ! :D



Láska tučňáků

3. ledna 2010 v 10:43 | Dragowlin |  Akvarel
Včera mi bylo trochu smutno, tak jsem večer namalovala tučňáka císařského. Trochu má posmutnělá nálada se přenesla i na obrázek. Ale vlastně by měl vyjadřovat lásku Matky(tučňáka) k malému tučňákovi. :)
Opět anilínky. Ty krásně vystihly oranžovo-žlutou barvu kolem krku a namodralý odstín hebkého peří .

Vášeň, Španělka, Flamenco

2. ledna 2010 v 19:17 | Dragowlin |  Akvarel
Po indce jsem měla chuť opět namalovat nějaký druh tance. Napadlo mě Flamenco se svými odvážnými a barevnými modely šatů. Odvážný, vzrušující a plný energie, barev a vášně- to je Flamenco.


Schody, ach ty schody

2. ledna 2010 v 15:23 | Dragowlin |  Tužka
Během volných hodin je někdy pěkně nuda. Tak pomalu, ale jistě vnikala tato skice schodů před naši třídu :)


Indická tanečnice

1. ledna 2010 v 19:05 | Dragowlin |  Akvarel
Tento rok se večerní "silvestrovský" program vážně sníst už nedal, tak jsem místo čekání na 24:00 před TV, sedla k malování. Dodělal jsem hedvábný šátek mamce na její nové andělské karty a vyzkoušela poprvné v životě anilínky. Jsou skvělé, trochu jinak se s nimi pracuje. U akvarelek je těžší dosáhnout ostrých barev(skoro nemožné), ale anilínky jsou zase jejich opakem. Do budoucna se můžete určitě těšit na další zkoušky této techniky :)

"A jaká je největší lež na světě?" vyzvídal překvapeně pastýř.
"Tahleta: že v určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a ten pak podléhá osudu..."
Pastýř nevěděl, co je to ten Osobní příběh.
"To je to, co jsi odjakživa chtěl dělat. Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze."
Starcova slova nebyla pastýři příliš jasná. Chtěl se však dozvědět, co jsou to ty "tajemné síly"; kupcova dcera nebude chtít věřit svému sluchu, až jí to bude vyprávět.
"Jsou to síly, které se zdají být zlé, ale v podstatě tě učí, jak uskutečnit svůj Osobní příběh. Připravují tvého ducha a tvou vůli, protože na této planetě platí jedna veliká pravda: ať jsi kdokoli a děláš sokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, že se toto přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi."
"I kdyby to třeba bylo jen chodit po světě? Nebo vzít si dceru obchodníka s látkami?"
"Nebo hledat poklad. Duše světa se živí štěstím lidí. Anebo naopak neštěstím, závistí, žárlivostí. Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. Vše je jedno.
A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil."

Štěstí, kolo a ušmudlaný kocour

1. ledna 2010 v 15:00 | Dragowlin |  Akvarel
Kocour, který přináší štěstí. Podmínka tohoto malého dárku bylo - kočka a kolo. Kolo jsem pojala netradičně- Vysoké kolo mi připadalo ke kocourovi tak nějak lépe :)
Potom se ale objevil malý problém- aby kocour dosáhl na šlapky, tak by musel mít nohy strašně dlouhé... Tak si vymyslel soustavu otáčejících se koleček, které nakonec roztočí samotné kolo :)