Kniha co mě změnila, bruntalita a moc - Egypťan Sinuhet

9. srpna 2009 v 16:50 | Dragowlin |  Já a zažloutlý stánky
Když jsem necelým půl rokem když jsem dočetla poslední stránku a zaklapla desky, měla jsme z této knihy všelijaké pocity. Egypťan Sinuhet.


Od knihy z povinné literatury jsem čekala ...no spíš nic. Když jsme ji začala číst měla sjem nutkání ji zase odložit a neotevřít, ale ta nedočtená kniha pod postelí mě nedala spát a tak jsme četla dál.
Sinuhet- hlavní hrdina
Kipa a Senmut- jeho adoptivní rodiče
Nefernefernefer- jeho první láska
Kaptah-jeho sluha
Minea- jeho největší láska
Merit- Jeho celoživotní opora a láska
Thovt- Jeho syn

Příběh o egyptském člověku, který si prošel snad všemi životními vzestupy, ale hlavně pády, mě dojal a hlavně změnil. Příběh psaný spíše životem, než člověkem ukazuje snad všechno, co může člověka potkat.

Vyrůstá v rodině chudého lékaře i přes chudobu vystuduje školu a stane se lékařem. Při studiích narazí na NeferNeferNefer krásnou ženu, do které se zamiluje. Kvůli ní v pozdějších letech umírají i jeho rodiče.

V tehdejší době poznává skutečnost, že lidé, kteří ho vychovávali byli jeho nálezci, když k nim připlaval po vodě. Kvůli lásce se stává žebrákem a odjíždí z Egypta na poutě do světa. Potká mnoho lidí, nabyde znovu jméno i majetek, potká ženu, kterou ale hned nato ztrácí kvůli její víře v boha jejího lidu, a smuten ze stráty se vrací do Egypta.

Egypt je ve válce sever proti jihu. Stává se lékařem Tutanchamona. Vychová nevědomky svého syna. Když vojáci okupují město, zemře jeho syn i jeho láska. Postupem času zjištuje, kdo jsou jeho rodiče a že on by měl vládnout Egyptu, protože je syn předchozího vůdce.

Na trůn nastupuje nový král a ten nestrpí, že Sinuhet věří v Atona. Proto ho vyhostí na malé území u moře do domku, kde má dožít v poklidu. Ty léta u moře zapisuje své zážitky do 15 knih a umírá.

Mé dojmy: Kniha je velmi zvláštní a čověk během knihy přemýšlí o ceně lidského života a přátelství a lásce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gábi^^ Gábi^^ | Web | 9. srpna 2009 v 19:54 | Reagovat

To musí být smutná kniha.

2 Dragowlin Dragowlin | Web | 9. srpna 2009 v 19:58 | Reagovat

Ano Gábi, velmi smutné čtení. :-|

3 cracatit cracatit | Web | 10. srpna 2009 v 15:52 | Reagovat

Díky za stručné shrnutí knížky. Sinuheta tu mám, ale za několik let jsem se neodhodlal ho přečíst, vždycky jsem se v něm někde ztratil. Někdy je potřeba přečíst takhle myšlenkově hlubokou knížku, aby človk začal přemýšlt, co a proč. Možnás mi pomohla se k ní vrátit, díky.

4 cracatit cracatit | Web | 10. srpna 2009 v 15:56 | Reagovat

Když už mluvíš o knížkách, tak se m moc líbila ajná zahrada lásky - příběh o dvou mladých lidech, o dětech a důvodech, proč je adoptovat a proč po nich člověk touží, i když ví, že je nemůže mít. Fakt se mi líbil způob textu téhle knížky. Vřele doporučuju.

5 Denaille Denaille | Web | 13. prosince 2009 v 18:36 | Reagovat

Mě se tahle knížka dost líbila. Tyhle příběhy spjaté s historií mě strašně baví a u téhle jsem přímo obdivovala jak lehce je to napsané. Pokud se nemýlím, mám dojem, že to Mika Waltari napsal podle nějakého nalezeného spisu, takže se dá vlastně trvdit, že jde o skutečný příběh, který se mohl stát, ale autor to určitě trochu přikrášlil.
Má toho v sobě hodně, člověk se nad tím dějem musí pozastavit. Život v té době nebyl lehký, člověk velmi snadno ztrácel ty, na kterých mu záleželo. A především válka, autor (Sinuhed) naráží na to, že člověk byl pořád stejný, dělá stejné chyby a bude je dělat i později. Což je pravda. Za pár let bude další zbytečná válka, protože někteří lidé svou hloupostí způsobí další utrpení. Ten koloběh nikdy nezkončí.

6 Aneta Aneta | Web | 15. dubna 2010 v 20:51 | Reagovat

Mám ji doma a každý den po ní přejíždím prstem a přemýšlím, že se do ní pustím. Ale ještě jsem se k tomu neodhodlala... :)

7 ametysty ametysty | Web | 24. dubna 2010 v 17:58 | Reagovat

Četla jsem ji asi před rokem. Taky jsem měla hroznou chuť ji odložit a nedočíst, protože prvních 100 stran bylo dost úmorných, nedalo se číst o tom, jak kvůli nějaké ženské ztatí všechno i dům svých rodičů..ale jak začal cestovat, všechno se změnilo. Kniha byla napínavá, zajímavá a stávala se hlubokou. Nutila mě do úvah hlavně o víře a o tom, čeho všeho jsou lidi schopní.

8 Lit Lit | Web | 25. dubna 2010 v 17:35 | Reagovat

Sinuhet je přesně ta kniha, po jejímž zaklapnutí jsem měla pocit, že jsem ji četla ne dva týdny, ale dlouhé roky. Jako bych prožívala všechny osudy s hlavním hrdinou.
Téma Egypt se mě drželo asi dva roky a historických románů na toto téma jsem přečetla desítky. Egypťan Sinuhet se mi líbil nejvíc. Mnozí sice upřednostňují Řeku bohů Wilbura Smithe, ale já mám radši pojetí Miky. Člověku, který se jako já o Egypt přece jen v minulosti trochu zabýval, neunikly detaily a fakta, s jakými Mika pracoval deset let. A je to poznat. Dokázal tak lépe vytvořit tu pravou "egyptskou" atmosféru...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama